Dětský vztek a vzdor jsou noční můrou nejednoho rodiče. Amoky vzteku se objevují u dětí poprvé již někdy kolem šesti měsíců, přibližně kolem třetího roku pozvolna mizí. V předškolním věku už by se děti takto chovat neměly, ale tu a tam se stane, že má dítě záchvaty ještě v první třídě.
Je úplně jedno, zda člověk nakupuje v obchodě nebo chce mít doma klid, dětské záchvaty trucovitého vzdoru jsou zkrátka nepřijatelné. Velkou chybou je, když si rodiče dělají z dítěte legraci, záchvaty plné křiku a pláče mohou totiž mít na dítě trvalé následky.
Neobviňujte se!
Pravděpodobně si kladete otázku, kde děláte chybu? Nejspíš nikde, dítko se snaží všemi možnými i nemožnými způsoby vybudovat své postavení v rodině a zároveň se musí přizpůsobit nějakému řádu, což je kámen úrazu, protože to dětská psychika nemusí zvládat. Zkouší tedy odmlouvat, plakat, vztekat se. Mějte vždy na paměti, že to dítě nedělá proto, aby si ulevilo, ale protože to zatím jinak neumí. I pro něj je to velmi stresující.
Zachovejte klid
Záchvat vzteku u dětí je výsledkem neukojené potřeby či touha vyjádřit negativní pocit, se kterým si neumí malé dítě samo poradit. Přestože to můžete vnímat jako naschvál, není tomu tak. Dítě se nevzteká proto, aby se vám pomstilo, že jste mu něco nedovolili, ale zkrátka se samo snaží po svém vyrovnat se svými pocity. Neberte to jako útok na svou osobu, snažte se svého potomka pochopit.
Ovšem v situaci, kdy sebou mlátí o zem, pozbývá smyslu mu něco vysvětlovat. Nechte jej a až se uklidní, teprve potom se mu snažte něco vysvětlit. Nesouhlasí-li dítě s hranicemi, jež jste mu vymezili, vzteká se, protože pro něj je to nejsnadnější způsob, jak něčeho dosáhnout. Mezi jedním až třemi léty je to zcela přirozené – právě proto se tomu období přezdívá období vzdoru.
Jak postupovat?
Křikem určitě nic nevyřešíte, naopak to situaci ještě zhorší. Nechcete přece, aby z vás dítě mělo strach, ale abyste se stali pro něj přirozenou autoritou. Zachovejte klid. Přihlížející okolí a jedovaté poznámky o tom, jakého máte parchanta, nejsou příjemné, ale mohou vám být ukradené. Záleží vám přece na svém dítěti, ne na hloupých klepech. Musíte dítěti nastavit hranice, ale se spoustou lásky. Obrňte se trpělivostí a ukažte dítěti, že na vás jeho divadélko neplatí.
Jak záchvatům vzteku předcházet?
Jak jsme již zmínili výše, staňte se pro dítě přirozenou autoritou, nikoliv postrachem s vařečkou v ruce. Až se uklidní, hovořte s ním klidně bez vzteku, výhrůžek a jeho divadlo vůbec nezmiňujte. Na dítě nespěchejte, nekřičte, netrestejte jej za to – stejně to nepomůže.
Comments (0)